Na úvod » Okénka do práce ošetřovatelky » Co je právo ošetřovatelky?
Jedna paní napsala:
Môj klient zomiera od smädu a hladu, neprijíma žiadne tekutiny ani stravu,
jeho syn je lekár, nechce ho dať do nemocnice, tam by dostal infuziu.
Nerozumiem tomu, ako mám s tým žiť? !
***
Dovolím si malou úvahu ze švýcarských poměrů.
Já osobně by se nemíchala do rodinných záležitostí.
Nikdo z vás neví, zda si ten člověk nesepsal Patientenverfügung .
Patientenverfügung nebo Sterbeverfügung
- Was soll geschehen, wenn ich sterbenskrank bin?
(co se má stát, pokud jsem smrtelně nemocen)
- za jakého stavu nechce člověk žít.
Není to věc ošetřovatelky. Ta je placená za to, co se jí řekne.
Posuzovat situaci v rodině mi přijde nevhodné. Pokud si nebudete
plnit svou práci, nahradí Vás někdo jiný.
Život v Rakousku, Německu a Švýcarsku funguje trochu jinak.
Každý starý člověk ve Švýcarsku má testament. V něm stojí, kdo se o něho
bude starat, komu připadne majetek, co bude s jeho AHV apod.
Mnoho se z nich rozhodne dobrovolně umřít, někdy za pomocí eutanasie.
Vše je potom zaneseno do smlouvy a řeší to Gemeinde.
Chtěla jsem jen říct, že by bylo dobré rozlišovat práci ošetřovatelky
od rodinné situace. Ošetřovatelka není člen rodiny.
Pokud někdo chce umřít, je nesmysl mu to právo odpírat.
Tady je možná rozdíl v myšlení Čechů, Slováků a germánských národů.
Proč prodlužovat někomu život, když si to nepřeje?
Rozhodnutí nad starým nemocným člověkem má dle zákona
vždy rodina. Nesmí zasahovat ani lékař, natož potom ošetřovatelka.
Až bude někdo z nás na té poslední cestě, možná si o tom můžeme
popovídat. Pokud má někdo rakovinu a je starý, každý den je pro něho
utrpení a jediné, co si přeje, je dostat se do nebe, kde necítí bolest.
Odkaz na zákony jednotlivých zemí najdete v knize.